V tůních u Kolína se objevila „živá fosilie“. Vzácný tvor přežívá na Zemi miliony let

Krátká odpověď: tajemným tvorem z tůní u Kolína je listonoh letní (Triops cancriformis), vzácný sladkovodní korýš z velmi starobylé skupiny lupenonožců. V tiskové zprávě zveřejněné 21. září 2026 ochránci přírody uvedli, že se objevil v několika malých periodických tůních vybudovaných nedaleko Kolína. Ty vznikly teprve před dvěma lety na místě, které bylo dříve zanesené černou skládkou.

Nález je pozoruhodný hlavně proto, že listonoh potřebuje přesně určitý typ prostředí: mělkou vodu, která se během části roku naplní a později zase vyschne. Právě takové tůně z české krajiny postupně mizí. Bez ryb a stálých predátorů v nich ale mohou přežívat druhy, které by ve větších a trvale zavodněných rybnících jen těžko obstály.

Korýš, který vypadá jako návštěvník z pravěku

Listonoh letní má široký štítovitý krunýř, dlouhé tělo a množství končetin, které používá k pohybu i získávání potravy. Na první pohled může připomínat malého podkovovitého tvora nebo miniaturního trilobita. S krevetou, jak ji známe z kuchyně, má společný především původ ve stejné široké skupině korýšů, nikoli vzhled.

Název rodu Triops odkazuje na tři oči. Vedle páru složených očí má totiž také jednoduchý světločivný orgán na temeni hlavy. Zvíře se pohybuje po dně, víří sediment a hledá drobné organismy, organické zbytky i další potravu. V tůni tak není jen pasivním obyvatelem, ale aktivně ovlivňuje celé společenstvo.

Označení „živá fosilie“ je působivé, ale je potřeba ho chápat s určitou rezervou. Listonohové skutečně patří k liniím, jejichž podobné tělesné uspořádání známe z velmi starých geologických vrstev. Neznamená to však, že dnešní jedinci jsou doslova totožní se zvířaty z druhohor nebo že se za stovky milionů let vůbec nevyvíjeli. Moderní výzkum ukazuje, že pod zdánlivě neměnným vzhledem se může skrývat značná genetická rozmanitost.

Jak může přežít, když tůň vyschne

Celé kouzlo listonoha se ukrývá v jeho rozmnožování. Dospělý jedinec žije v tůni jen po dobu, kdy je v ní voda. Samice mezitím kladou vajíčka do bahnitého dna. Ta se po vyschnutí dostanou do klidového stavu a mohou přečkat dlouhé období bez vody, horka i nepříznivých podmínek.

Jakmile přijde vydatnější déšť a mělká prohlubeň se znovu naplní, část vajíček se vylíhne. Ne všechna najednou. Tento „pojistný“ mechanismus je pro druh zásadní: kdyby se vylíhla celá zásoba po jediném dešti a tůň vzápětí znovu vyschla, populace by mohla zaniknout. Některá vajíčka proto zůstávají v půdě a čekají na další vhodnou sezonu.

Vývoj je překvapivě rychlý. Podle odborných studií může listonoh dosáhnout pohlavní dospělosti přibližně za dvanáct dní od vylíhnutí. Během krátkého období, kdy tůň ještě nevyschla, tak musí vyrůst, rozmnožit se a vytvořit další generaci vajíček.

Proč se objevil právě po silných deštích

Kolínské tůně se podle ochránců přírody během letošního suchého období vyprázdnily. Několik silných lijáků je ale znovu naplnilo a voda aktivovala vajíčka ukrytá v sedimentu. To vysvětluje, proč se vzácný korýš mohl objevit zdánlivě náhle, přestože v lokalitě nebyl při běžných kontrolách vidět.

Nejde nutně o čerstvé zavlečení člověkem. Vajíčka se mohou šířit například s bahnem na nohách vodních ptáků, proudící vodou nebo při přesunu půdy. V nově vytvořené tůni tak mohla čekat už od jejího vzniku, případně se do ní dostat krátce po vyhloubení.

Podobné prostředí vyhovuje také žábronožkám, které se v kolínských tůních objevily už dříve. Oba druhy patří mezi lupenonožce, tedy korýše přizpůsobené životu v dočasných vodách. Jejich výskyt je dobrým signálem, že obnova malého mokřadu začala fungovat rychleji, než by se mohlo zdát.

Malá tůň má v krajině velký význam

Periodické tůně nejsou jen náhodné louže. V minulosti vznikaly přirozeně při rozlévání řek, v nivách a v mělkých terénních prohlubních. Regulace vodních toků, odvodňování a intenzivní zemědělské využívání krajiny jejich počet výrazně snížily.

Jejich zvláštnost spočívá v pravidelném střídání vody a sucha. Tento režim sice vylučuje ryby a řadu dalších živočichů, zároveň ale vytváří prostor pro specializované druhy. Kromě listonohů a žábronožek mohou dočasné tůně využívat obojživelníci, vodní hmyz nebo některé vzácné rostliny.

Kolínský případ ukazuje, že pro návrat citlivých druhů někdy není nutné budovat velké mokřady. Tři malé tůně vytvořené na vhodném místě mohou mít větší význam než rozsáhlá, ale trvale hluboká nádrž plná ryb. Rozhodující je správný tvar, mělké části, přirozené vysychání a okolí, které není zarostlé náletovými dřevinami.

Chcete listonoha vidět? Stačí opatrnost

Nejlepší šanci na pozorování nabízí období po vydatných deštích, kdy se tůň znovu naplní, ale voda ještě není zakalená silným růstem řas. Listonohové se často pohybují u dna, takže pomůže klidné pozorování z okraje a dobrý fotoaparát s delším ohniskem. Do vody není potřeba vstupovat.

• Nesbírejte jedince ani bahno ze dna. V sedimentu mohou být ukryta vajíčka pro další generace.
• Nevypouštějte do tůně ryby, pulce z domácího chovu ani jiné živočichy. Trvalí predátoři by mohli celé společenstvo zničit.
• Nepoužívejte síťky bez souhlasu správce lokality. U vzácných druhů může i krátké odchytávání způsobit více škody než užitku.
• Respektujte zákaz vstupu nebo ochranné značení. Citlivý není jen samotný listonoh, ale také dno a okolní vegetace.

Největší chybou by bylo považovat vyschlou tůň za mrtvé místo. Právě tehdy v ní může být ukryta nejcennější část populace – odolná vajíčka čekající na další déšť. Živý listonoh je jen krátkou, viditelnou etapou cyklu, který pokračuje i ve chvíli, kdy v bahně není na první pohled vůbec nic.

Pravěký vzhled, moderní poselství

Listonoh letní přežil miliony let ne proto, že by se zastavil čas, ale protože se dokázal dokonale přizpůsobit nestálému prostředí. Vajíčka ukrytá v půdě, rychlý vývoj a schopnost využít krátké období vody mu umožňují přežívat tam, kde by většina vodních živočichů neměla šanci.

Nález u Kolína proto není jen kuriozitou s atraktivní přezdívkou. Je také důkazem, že obnova drobných mokřadů může mít konkrétní výsledky během několika sezon. Stačí malá tůň, správné podmínky a trochu trpělivosti. Zbytek už někdy zařídí déšť a vajíčka, která čekala v zemi mnohem déle, než si jejich nálezci mohli představit.

Zdroj: pmc.ncbi.nlm.nih.gov, nature.com, oup.com, wildwoodtrust.org

Foto: AI