Jak připravit hru na pozorování okolí pro mladšího školáka (6–9 let) během procházky

Nejlépe funguje hra, která má jasný začátek, několik konkrétních úkolů a krátký konec. Mladší školák nepotřebuje dlouhý seznam ani složité vysvětlování. Během běžné procházky mu nabídněte roli pozorovatele, detektiva nebo průzkumníka a nechte ho hledat věci, které by při obyčejné chůzi snadno přehlédl.

Nejjednodušší příprava zabere pár minut

Vyberte trasu, kterou dobře znáte. Vhodný je klidný chodník, park, stezka nebo cesta kolem domu, kde se dítě nemusí pohybovat blízko silnice. Na papír napište pět až osm úkolů a nechte mezi nimi místo na zatržení, krátkou poznámku nebo malý obrázek.

Pro dítě ve věku šest až sedm let úkoly raději nakreslete nebo formulujte velmi jednoduše. Osmileté a devítileté dítě už zvládne hledat podle vlastností, porovnávat nálezy a zapisovat krátké odpovědi.

• papír nebo malý notes,
• tužka či pastelka,
• pevná podložka na psaní, pokud ji máte,
• případně lupa nebo dalekohled, ale nejsou nutné.

Telefon není potřeba. Pokud ho vezmete, může sloužit jen k pořízení fotografie zajímavého nálezu, ne jako hlavní pomůcka hry.

Hra Pozorné oči: hotový plán na 20 až 30 minut

Na začátku dítěti vysvětlete, že cílem není dojít co nejrychleji do cíle. Vyhrává ten, kdo si všimne něčeho zajímavého a dokáže říct, proč ho to zaujalo. Potom mu předložte následující seznam:

1. Najdi něco kulatého.
2. Najdi dvě různé barvy zelené.
3. Poslouchej půl minuty se zavřenýma očima a řekni, co slyšíš.
4. Objev něco, co je hladké, a něco, co je drsné.
5. Najdi místo, kde by se mohl schovat drobný živočich.
6. Všimni si něčeho, co se hýbe, i když nefouká vítr.
7. Najdi stopu po člověku, například lavičku, značku, plot nebo odhozený papírek.
8. Vyber jeden detail, který bys chtěl po návratu nakreslit.

Úkoly nemusí být splněné v daném pořadí. U některých stačí ukázat prstem, u jiných může dítě přidat slovo nebo obrázek. Pokud se procházka odehrává ve městě, zaměřte seznam více na tvary, zvuky, dopravní značky a zajímavé detaily budov. V přírodě se hodí barvy, kůra stromů, ptačí zvuky, šišky, stopy a různá místa, kde může něco žít.

Jak úkoly nastavit podle věku

Pro šestileté a sedmileté dítě

Držte se viditelných a snadno splnitelných úkolů. Dítě může hledat červený předmět, velký kámen, list jiného tvaru než ostatní nebo něco, co vydává zvuk. Místo psaní stačí zatrhávání a kreslení. Po každém nálezu se krátce zastavte a nechte dítě popsat, co vidí.

Pro osmileté a devítileté dítě

Přidejte úkoly, u kterých musí dítě porovnávat nebo přemýšlet: najdi nejmenší a největší list, všimni si tří různých povrchů, odhadni, odkud přichází zvuk nebo najdi dvě věci, které mají stejný tvar, ale jinou velikost. Může také vést jednoduchý záznam: co jsem našel – kde to bylo – čeho jsem si všiml.

Pro tento věk se hodí i role vedoucího hry. Dítě může po několika minutách vymyslet vlastní úkol pro dospělého. Hra se tím přirozeně obmění a nemusíte připravovat dlouhý seznam.

Střídejte hledání, poslouchání a krátké zastavení

Samotné hledání předmětů může po chvíli omrzet. Lepší je střídat různé způsoby pozorování. Po hledacím úkolu zařaďte například „tichou minutu“, během které každý řekne jeden zvuk, který zaslechl. Jindy se zastavte u stromu a porovnejte jeho kůru s kůrou dalšího stromu.

Dobře funguje také hra na změnu. Na bezpečném místě nechte dítě několik vteřin pozorovat okolí, pak ho požádejte, aby se otočilo, a mezitím změňte jednu drobnost – například položte tužku na lavičku nebo si zapněte bundu. Dítě má odhalit, co je jinak. Změnu ale provádějte pouze tam, kde se nemusí soustředit na provoz nebo překonávání překážek.

Rychlá varianta bez papíru

Když vyrážíte ven neplánovaně, zahrajte si tři kola hry Vidím, slyším, pamatuji si. V prvním kole dítě ukáže něco, čeho jste si vy dospělí nevšimli. Ve druhém kole na chvíli ztichne a pojmenuje dva zvuky. Ve třetím kole si vybere detail, který si má zapamatovat až do konce cesty.

Na kratší cestu stačí jeden úkol na každých několik minut chůze. Hra tak nenaruší tempo a dítě nebude mít pocit, že vyplňuje pracovní list.

Bezpečnost má přednost před nalezeným pokladem

Dítě by mělo hledat pouze z místa, kde bezpečně stojí nebo jde. U silnice, parkoviště, vody, prudkého svahu a v blízkosti cyklostezky hru na chvíli přerušte. Dospělý určuje, kdy se zastavuje, kde se smí sejít z chodníku a zda je možné se k nálezu přiblížit.

• Nesahejte do husté trávy, pod kameny, do dutin ani pod spadlé větve.
• Neochutnávejte rostliny, plody ani vodu z potoka či louže.
• Ke zvířatům se nepřibližujte a nekrmte je.
• Na stezce zůstávejte tam, kde je to povolené, a nic živého netrhejte.
• Za teplého počasí vezměte vodu, při delší procházce také malou svačinu.
• Po návratu z přírodního terénu zkontrolujte oblečení a pokožku kvůli klíšťatům.

Nejbezpečnější pravidlo zní: nejdřív se zastavit, potom se podívat a teprve pak případně přiblížit. Pokud si dítě není jisté, nález jen pozorujte z dálky nebo ho vyfoťte.

Jak hru zakončit, aby měla smysl

Na konci nehodnoťte jen počet splněných úkolů. Zeptejte se, co dítě překvapilo, který zvuk bylo nejtěžší rozeznat a čeho by si při další procházce chtělo všimnout. Jeden zajímavý nález může nakreslit doma nebo ho popsat do několika vět.

Pokud chcete hru opakovat, ponechte část úkolů stejnou a dva či tři vyměňte podle roční doby. Na jaře se hodí pupeny a ptačí zpěv, v létě stín a hmyz, na podzim barvy listů a v zimě stopy, námraza nebo rozdíly mezi sluncem a stínem. Dítě tak nezačne jen hledat předměty, ale postupně si všimne, jak se stejné místo mění.

Zdroj: nps.gov, raisingchildren.net.au, childmind.org, extension.umn.edu

Foto: AI