Historie chlebíčků v Česku: Kdo je vymyslel a proč se z nich stala klasika

Chlebíček nevznikl jako slavnostní jednohubka

Český obložený chlebíček se zrodil z docela praktické potřeby. Sendvič býval příliš velký a jednohubky zase malé, takže chybělo jídlo, které by se dalo sníst rychle, bez příboru a přitom působilo slavnostně. Právě tuto mezeru zaplnil podlouhlý plátek veky s výraznou oblohou.

Za autora podoby, kterou známe dnes, je nejčastěji označován Jan Paukert, pražský lahůdkář a majitel vyhlášeného lahůdkářství na Národní třídě. Podnik otevřel se svou manželkou Štěpánkou v roce 1916. Paukert nejspíš nevymyslel samotnou myšlenku obloženého chleba, ta se v různých podobách objevovala už dříve. Jeho zásluhou se však z této svačiny stal propracovaný český gastronomický fenomén.

Za vznikem stál malíř i hladový host

Podle známé historky stál u zrodu chlebíčku Jan rytíř Skramlík, malíř a umělec, který se pohyboval v okruhu Paukertova podniku. Při práci dostal chuť na něco k jídlu, ale klasický sendvič pro něj byl příliš velký. Požádal proto Paukerta o menší sousto, které by se dalo sníst na dvě až tři kousnutí.

Paukert mu připravil plátek pečiva s bohatou oblohou. První verze měla podle tradované podoby blíž obyčejnému chlebu, později se ustálila na podlouhlé bílé vece. Právě ta dala chlebíčku charakteristický tvar a umožnila skládat na něj několik vrstev surovin tak, aby každé sousto nabízelo trochu jinou chuť.

Historici jídla zároveň upozorňují, že příběh o jediném vynálezci je spíše zjednodušením. Obložené pečivo existovalo v Evropě už před Paukertem a v českých zemích se podobné výrobky objevovaly také v jiných lahůdkářstvích. Paukert ale dokázal spojit vhodný tvar, kvalitní suroviny a promyšlený způsob prodeje. Z chlebíčku vytvořil rozpoznatelný český výrobek.

Od lahůdkářství k prvorepublikové módě

Paukertovo lahůdkářství nebylo obyčejným obchodem s občerstvením. Nabízelo vybrané lahůdky a navštěvovali ho umělci, politici i další osobnosti tehdejší Prahy. Chlebíčky se díky tomu rychle spojily s městským životem, návštěvami kaváren a společenskými setkáními.

Jejich výhoda byla zřejmá: daly se připravit předem, snadno přenést a servírovat bez složitého stolování. Zároveň vypadaly reprezentativně. Na jednom podnosu mohly vedle sebe ležet chlebíčky se šunkou, vejcem a bramborovým salátem, stejně jako luxusnější varianty s uzeným lososem, kaviárem nebo delikatesami.

Právě spojení praktičnosti a slavnostního vzhledu pomohlo chlebíčkům překonat hranici mezi rychlým občerstvením a společenským jídlem. Hodily se k malé svačině i k velké oslavě.

Co patří na tradiční český chlebíček

Podoba chlebíčku se během desetiletí měnila, některé kombinace ale zůstaly mimořádně oblíbené. Základem bývá vekový plátek, máslo nebo pomazánka, bramborový salát a několik vrstev oblohy. Často se přidává šunka, uherský salám, vařené vejce, nakládaná okurka, paprika nebo petrželka.

Za klasiku lze považovat například:

• šunkový chlebíček s bramborovým salátem a vejcem,
• salámový chlebíček s máslem, okurkou a kapií,
• vajíčkový chlebíček s majonézovou pomazánkou,
• rybí variantu s uzeným lososem nebo sardelovou pomazánkou,
• sýrový chlebíček s hermelínem, paprikou či hroznovým vínem.

Nejde přitom jen o seznam surovin. U dobrého chlebíčku rozhoduje poměr pečiva, pomazánky a oblohy. Veka nesmí být vysušená, salát by neměl přebíjet všechno ostatní a zdobení má mít také chuťový smysl, ne pouze barevný efekt.

Proč přežil změny kuchyně i módy

Chlebíček se udržel hlavně proto, že je snadno přizpůsobivý. Může být levný a jednoduchý, ale také velmi elegantní. Stejný základ se hodí na rodinnou oslavu, silvestrovské pohoštění, svatební raut i rychlé občerstvení při návštěvě.

Významnou roli hraje také český vztah k pomazánkám, majonézovým salátům, uzeninám a nakládané zelenině. Chlebíček tyto chutě skládá do jediného sousta. Je sytý, přehledný a každý si může vybrat podle toho, zda dává přednost šunce, sýru, rybě nebo zelenině.

Na rozdíl od mnoha módních jídel navíc nepotřebuje složité vysvětlování. Stačí tác s několika druhy a hosté okamžitě vědí, co dostanou. Právě tato srozumitelnost z něj udělala stálici českých oslav.

Česká klasika, která se stále proměňuje

Jan Paukert pravděpodobně nebyl prvním člověkem, který položil oblohu na pečivo. Byl ale tím, kdo pomohl vytvořit podobu českého chlebíčku a dostat ji mezi širokou veřejnost. Od roku 1916 se z něj stala součást městské gastronomie, později běžné lahůdkářské nabídky a nakonec i domácího pohoštění.

Dnes vedle tradičních druhů najdeme také vegetariánské, bezlepkové nebo moderněji zdobené varianty. Základní princip však zůstává stejný: měkká veka, dobře zvolená pomazánka a obloha, která potěší chuť i oči. I proto se obložený chlebíček stále vrací na české stoly, kdykoli je potřeba připravit něco známého, praktického a trochu slavnostního.