Je jedním z nejznámějších českých architektů, jeho jméno je spojeno především s pasivními a nízkoenergetickými domy. V Praze vlastní Projektový a inženýrský ateliér. Je považovaný za „správného šílence“, který navrhuje i značně nevšední stavby. Jeho jméno jistě znáte z televize a z tisku. Jmenuje se Josef Smola.

Čemu konkrétně se ve své práci věnujete? Jak si mám vysvětlit název Projektový a inženýrský ateliér? Znamená to, že chci postavit dům, přijdu a vy mi ho navrhnete?

Jako architekt navrhuji nízkoenergetické a pasivní domy. Mám za to, že posláním architekta je navrhovat kvalitní a nápadité stavby, které do puntíku naplní očekávání klientů. V našem případě je automatickou přidanou hodnotou zároveň energeticky úsporná stavba. Tomuto způsobu stavění patří budoucnost, pokud chceme skutečně dosáhnout udržitelnosti našeho bytí. Úspory jsou jeden z pilířů moderní energetiky. Jak známo nejlevnější je ta energie, kterou vůbec nemusím vyrobit a tím i zaplatit. A naši klienti z toho profitují. Máme v tomto v tuzemsku mladém oboru nesčetně referencí, takže jsme na trhu zavedení, a snad proto si nás klienti vyhledávají.

Název ateliéru jsem počátkem devadesátých let zvolil jako signál pro klienty, že se neprofilujeme pouze jako architektonické studio, které zajistí výtvarný návrh stavby a předá ho ke zpracování jinam, kde následně doplní to „technično“ – konstrukce a technická zařízení, (někdy jako nutné zlo a mnohdy v problematické kvalitě). Ale že u nás jsou a na jednom místě inženýrské dovednosti integrální součástí návrhu od zrodu konceptu stavby, doslova od první skicy. Někteří kolegové to označují za holistický = komplexní přístup, ostatně, bez něhož nemá dobře fungující energeticky efektivní budova šanci vzniknout. Pro klienta to znamená, garantovaný kompletní servis, to je, že ho protáhneme všemi úskalími výstavby od první kresby až po klíčky od hotové stavby do ruky „bez ztráty kytičky“. Jsme typický projektový ateliér, kde klíčovou vlastností je absolutní nezávislost architekta. Ve spolupráci s klienty vypisujeme transparentní výběrové řízení na dodavatele. Osobně (a velmi nesmlouvavě) dozoruji všechny naše stavby. Specialitou ateliéru je rovněž poradenství v oblasti stavebnictví a stavebního práva. Při složitějších kauzách spolupracujeme potom s renomovanými soudními znalci.

Co to je přesně pasivní a co to je nízkoenergetický dům? Můžete nám vysvětlit rozdíl?

„Nízkoenergetické domy, jsou ty nepovedené pasivní“, říká jeden z bonmotů. Ale vážně, obě kategorie zahrnují vysoce energeticky efektivní budovy, které jsou navrhovány podle obdobných principů desatera požadavků, počínaje správným umístěním a orientací na pozemku k zajištění dostatečných solárních zisků, kompaktním tvarem a konče teplým kožíškem obvodového pláště, relativně vzduchotěsným. Proto jsou tyto stavby systémově vybaveny řízeným větráním s účinnou rekuperací tepla. Systém zajistí kvalitní přívod čerstvého vzduchu a garantuje optimální hladinu CO2 ve všech režimech užívání stavby, což podle současných právních předpisů skutečně není schopno zajistit přirozené větrání. Nepatrně vyšší náklady na pořízení stavby, (+10 – 15% v tuzemsku, v Evropě do 8%) jsou umořeny velice rychle řádově nižšími provozními náklady oproti běžným stavbám.

Klíčovým parametrem je podle mezinárodních standardů měrná potřeba tepla na vytápění za rok, která je u nízkoenergetických staveb pod 50 kWh/m2/rok, (nižší stupeň zateplení, náročnější technologie vytápění) u pasivních domů do 15 kWh/m2/rok, (vyšší stupeň zateplení, vyloučení tepelných mostů, soft technologie vytápění). Pro porovnání běžná výstavba, která splňuje alespoň požadavky právních předpisů, se pohybuje kolem 100 – 120 kWh/m2/rok. Starší domy potom běžně dosahují hodnot 180 – 250 kWh/m2/rok.

Dalším kritériem je dosažení relativní vzduchotěsnosti obvodového pláště, měřeno metodou tlakového spádu při podtlaku/přetlaku 50Pa. U nízkoenergetických domů je přípustná 100% výměna objemu vzduchu domu za jednu hodinu, u pasivního domu maximálně do 60 % objemu netěsnostmi pláště. V případě pasivních domů vstupuje do hry ještě další podmínka, dle standardu německy mluvících zemí, zohledněná návrhovým softwarem PHPP. Měrná potřeba primárních energií – (to jsou energie potřebné na vytápění, pomocné energie, domácí spotřebiče, osvětlení a přípravu teplé vody) nepřesáhne hodnotu 120 kWh/m2/rok. (Blíže například www. tzb-info.cz).

Kdybyste sám stavěl dům pro sebe, jaký materiál byste zvolil? Jak vypadá dům vašich snů?

Asi nepřekvapím, určitě by to byl pasivní dům, jiný ani nemá efekt stavět. Nejen vzhledem k tomu, že domy blízké pasivnímu standardu („se spotřebou energií blízké nule“), budou na celém území Evropské unie od roku 2020 závazné, ale proto, že je u nich nejlepší poměr cena/výkon již při dnešních cenách energií. A víme, že energie již nikdy nebudou tak levné jako dnes. Zároveň tento způsob výstavby zajišťuje relativní nezávislost na sousedech, ale i na státu a minimální provozní náklady nemovitosti v poslední třetině života. Tedy lepší než důchodové pojištění. Materiálem by bylo určitě dřevo – jako jediný, hromadně vyráběný obnovitelný stavební materiál, které má v případě energeticky efektivní výstavby ještě celou řadu dalších předností. Dům by byl objemem nevelký – děti nám již odešli z domova. Inteligentní, dispozičně vtipné řešení, výtvarně kreativní. Podobný příklad několika cenově dostupných domů nyní projektujeme v úrovni typového pasivního domu zaměřeného na klientelu, jejíž životní prioritou nejsou děti, ale profesní kariéra, nebo například cestování, a kterých bohužel, zejména ve velkých městech přibývá…

Měl jste vlastní pořad v TV. Jak na televizní kariéru vzpomínáte a šel byste do toho znovu? V čem to bylo obtížné a čím vás to naopak těšilo?

Pořady jsem měl už dva, nejdříve v rámci veřejnoprávní televize celý rok pravidelné desetiminutovky v pořadu „Sama doma“, o bydlení a stavění. Ve 14 ti dílech jsme postupně probrali návrh a realizaci rodinného domu od základů po střechu. Pořad se stal motivací k napsání knihy „Stavba rodinného domu krok za krokem“. Aktuálně je vyprodané již druhé vydání.

Živé vysílání má nezaměnitelnou atmosféru a je to vlastně forma adrenalinového sportu. Nic vysloveného už nelze vzít zpět, autentické jsou přebrebty. Měl jsem vždy připravené CD s obrázky, které byly souběžně vysílány, a s moderátorkami jsme je komentovali. Obsah cédéčka před vysíláním nikdo nekontroloval, takže se podařilo odvysílat i kontroverzní témata jako přiměřená výše honoráře pro architekta, či přeregulovanost, tedy nezákonnost, řady územních plánů… Přidanou hodnotou je, že člověk přestane mít ostych před kamerou, a naučí se zcela přirozeně reagovat.

Tam si mně patrně vyhlédl režisér pořadu a oslovil mně s nabídkou spolupráce na „Domě snů“ – časosběrném pořadu, kdy soutěžící stavěli podle mého projektu nízkoenergetický dřevěný rodinný dům s vegetačními střechami, takřka v přímém přenosu. Již při prvním setkání s režiséry Janou Rezkovou a Ivem Macharáčkem bylo jasné, že se jedná o neobvyklou zakázku, že dům musí navíc splňovat celou řadu požadavků, s kterými se při běžné práci pro klienty jako architekt nesetkám. Rychle jsme se shodli, že to bude dům současný, moderní, (žádný retro styl), který musí umožnit maximální svobodu volby pro soutěžící, co se týká řešení vnitřní dispozice. Významným vodítkem byly představy soutěžících již při castingu. Málokdy se stane architektovi, aby bezprostředně slyšel během několika desítek hodin názory stovek lidí - jak si představují svoje ideální bydlení. Celá řada z celkem 7.100 uchazečů přinášela rovněž kresby, nebo skicy svých představ, někteří dokonce hotový model.
Jaké máte pracovní i osobní životní cíle?

Těžká otázka na zodpovězení. Dovolím si parafrázovat, ctím heslo pana Wericha:..“Člověk má koukat na to, aby byl. Když už je, nemá být, čím není.., atd.“ Tedy nehrát si na něco co není. Mám na mysli určitou původnost, integritu osobnosti, (jistě s právem na omyly) a hlavně smyslem pro humor, včetně schopnosti udělat si legraci sám ze sebe. To pomáhá nechávat stopu jak v profesním, tak soukromém životě. Zcela jistě po sobě jednou nezanechám finanční impérium, či úspěšnou obchodní firmu, snad ateliér s určitým know – how, poctivou profesionální práci pro spokojené klienty. V rámci profese potom posunutí káry s pasivními domy o několik levlů dále a výše, potom budu spokojený, na nebesích, ale možná jen u kolegů v pekle….Kdo ví?

Kde Vás mohou čtenáři najít, když budou mít zájem se poradit o stavění?

Ateliér sídlí v Praze 4 Krči, e-mail pro čtenáře, kdyby mi chtěli napsat, je kadet.kadet@volny.cz. Tak se prosím ptejte a pište, budu jen rád

J.S.